CZ
EN
DE
Sklářství je řemeslo a průmyslové odvětví zabývající se výrobou a zpracováním skla. Patří k velmi starým řemeslům, neboť k objevu skla došlo už kolem roku 3000 př. n. l.
Nejstarší známé výrobky jsou drobné korále, knoflíky a šperky. Někdy se sklo používalo k povrchovému zdobení keramiky. Velký pokrok zaznamenalo v císařské době v Římě, kde se podařilo vyrobit sklo čiré a průhledné. V pozdním starověku dosáhly techniky výroby luxusních skleněných nádob velmi vysoké úrovně.
Sklářský průmysl patří k tradičním odvětvím zpracovatelského průmyslu v České republice.
V českých zemích jsou doloženy nejstarší sklárny již z 2. poloviny 13. stol. v horských oblastech Krušných hor, Jizerských hor, Krkonoš a Šumavy. Vyrábělo se především okenní a stolní sklo, jehož hlavními odběrateli se stala města, kláštery a šlechtická sídla. Později vznikala umělecká skla foukaná, broušená, zlacená a ve světě proslul český kříšťál.
K velkému rozvoji sklářství a s ním i sklářských hutí dochází po třicetileté válce. České sklo se tehdy vyváželo do celé Evropy. Mnohé z tehdejších skláren pracují dodnes.
České sklo má ve světě poměrně silnou pozici, a to jak průmyslově vyráběné, tak i řemeslné a umělecké.
Dnes je pro nás běžnou součástí života, ať už jako součást budov, osvětlení či stolování.
Největší objem výroby dnes představuje ploché sklo pro stavebnictví a dopravu, následované obalovým sklem pro potravinářství a chemický průmysl. Významný podíl má produkce speciálního technického skla, zejména přesné optiky nebo laboratorní techniky. Nicméně v České republice se stále daří také výrobě běžného i dekorativního skla, moderních svítidel a umělecké výrobě ateliérové kvality. Třešničkou českého sklářství je barevný přejímaný křišťál, který se i nadále dá vyrábět pouze ručně, proto je také nejhodnotnější a nejnáročnější na výrobu.
Pro balení křehkého a broušeného skla se většinou používá kvalitní Albíno nebo i klasický kloboukový papír v obvyklých formátech.
Samozřejmostí je možnost potisku dle vlastního přání.
