I v éře digitálních technologií potřebujeme papír a používáme ho každý den. Je všude kolem nás. Bez tohoto vynálezu si nedokážeme představit běžný život. Často ho pokládáme za samozřejmost, aniž bychom se zamysleli, kde se tu vzal, jak se vyrábí a jaká je vlastně historie papíru.
Před papírem byl papyrus
Nejblíže k vynálezu papíru měli staří Egypťané. Přibližně před 5000 lety vynalezli papyrus ze stébel šáchoru papírodárného, který dorůstal do výšky až pět metrů. Stébla zbavili vrchní vrstvy, obnažili křehkou dřeň a nařezali ji na tenké proužky o síle jeden až dva milimetry. Ty několik dní máčeli ve vodě, kladli přes sebe a jemně lisovali. Vzniklý arch nechali uschnout a mohli na něj psát. Jenže papyrus byl křehký a snadno se lámal. Egypťané nedokázali hmotu důkladně opracovávat, vařit ani mlít, což jsou základní operace při zpracování papíroviny.
Lidstvo vždy mělo touhu zaznamenávat myšlenky a prožitky pro budoucí generace. Před vynálezem lehkého a kompaktního papíru lidé používali dřevěné a hliněné destičky, dokonce i kámen. Tyto pomůcky nebyly praktické ani skladné a čas je znehodnotil. Právě proto se papír řadí mezi čtyři největší vynálezy staré Číny spolu se střelným prachem, kompasem a knihtiskem.
Čínský zázrak z moruše
Za skutečného vynálezce papíru považujeme čínského úředníka Cchaj Luna z provincie Hunan. V roce 105 našeho letopočtu dokázal z lýka větví moruše vyrobit papírovou hmotu. Papírovinu připravoval vařením vhodných rostlin, mechanicky je opracovával a přeměnil na kaši. Tuto hmotu lil na tenkou síť z bambusových vláken. Vodu scedil a na síťce vznikla zahuštěná vrstva vláken. Mokrý arch papíru jemně oddělil ze síta, nechal volně uschnout a nakonec vylisoval a vyhladil.
Číňané rychle pochopili význam tohoto vynálezu. Tajemství výroby uchovali až do začátku 7. století, kdy se papír rozšířil do Japonska. Japonci posunuli kvalitu ještě dál. Jejich papír byl tak tenký a hladký, že připomínal hedvábí a byl téměř průsvitný. V roce 770 císařovna Šótoku nechala na papír vytisknout milion modliteb na počest ukončení povstání. Šlo o první masový tisk v historii.
Papír se v této době rozšířil i do Koreje. Korejci přinesli několik vylepšení, například mlýn poháněný zvířaty pro rozmělňování vláken. A vymysleli také obálky a toaletní papír.
Arabové ukradli čínské tajemství
V polovině 8. století se tajemství zmocnili Arabové. V bitvě u Samarkandu v roce 751 zajali několik čínských mistrů výroby papíru, kteří je časem naučili papír vyrábět. V následujících letech se papír rozšířil do asijských zemí a přes Afriku se dostal do Evropy. První dílny vznikaly na území dnešního Španělska ve 12. století.
Italské město Fabriano se stalo papírnickým centrem Evropy. V roce 1264 zde prosperovalo mnoho papíren, které přinesly důležité inovace. Italové začali používat hadry z bavlny a lnu, tedy recyklované oblečení. Hadrníci vykupovali staré šaty a prodávali je mlýnům. Tam hadry roztřídili podle barvy a kvality, odstranili knoflíky a háčky, vyprali, nařezali na proužky a fermentovali s vápnem několik týdnů. Bohužel, asi třetina hadrů během fermentace shnila a byla nepoužitelná. Fabriano přineslo světu také vodoznaky a povrchovou úpravu želatinou.
Pergamen ustupuje papíru
Před příchodem papíru do Evropy sloužil jako materiál pro knihy pergamen. Ten začali vyrábět za doby vlády krále Emanuela II. a své jméno nese podle maloasijského města Pergamon. Pergamen vznikal z kůží mladých ovcí, prasat nebo koz. Kůže zbavili ochlupení, jeden až dva týdny máčeli ve vápenném roztoku, napínali na rám a sušili. Poté povrchově opracovali a vyhlazovali. Pergamen byl ale drahý, a to byla jeho velká nevýhoda. Papír ho definitivně vytlačil ve 13. století.
Papír v českých zemích
V průběhu 15. století začali papír vyrábět také na území Rakouska, Čech, Polska či Anglie. První papírna na území Čech vznikla zřejmě v druhé polovině 14. století v Chebu. K prudkému rozkvětu došlo v průběhu 16. století, kdy postupně vzniklo okolo 20 papíren.
Bratři Gilpinovi spouštějí papírenskou revoluci
První papírenský stroj v USA postavili bratři Gilpinovi v roce 1817. Navždy změnil výrobu papíru. Ruční výroba nemohla konkurovat rychlosti a objemu strojní produkce. Do konce 19. století zanikly téměř všechny ruční papírny.
Občanská válka způsobila vážný nedostatek papíru. Většina papíren stála na severu, jih je musel dovážet z Evropy nebo ze severních států. Když válka začala, jih přišel o dodavatele. Hadrové vlákno, základní surovina pro výrobu papíru, bylo vzácné na obou stranách fronty. Hadry totiž sloužily především jako obvazy pro raněné vojáky. To donutilo papírníky hledat alternativu.
Řešení našli ve dřevě. V Německu vynalezl Friedrich Gottleb Keller v roce 1844 stroj na mletí dřeva, ale do USA ho dovezli až o 20 let později. V roce 1869 vyrobil Alfred Denison Remington první buničinový papír ze dřeva pro noviny. Dřevo bylo levnější a dostupnější.
Od tohoto momentu se historie papíru ubírala novou cestou: dřevo se stalo základní surovinou dodnes.
